Líbilo se mi, jak píšete na svých stránkách: „Poznej své tělo a poznáš celý vesmír.“
Ta symbolika je jasná. Jsme mikrovesmírem. Ale jde spíš o prožitek. Když jdeme do středu, kterému odpovídá sval psoas, tak můžeme poznat všechno. A může to být i výlet do vesmíru, výlet do minulosti, výlet k našim stínům, nebo naopak k našim talentům, naší energii. Dojdeme k poznání, že to vše v sobě obsahujeme.
Takže to může být klíč k tomu, jak fungujeme?
Ano. Ve svalech jsou uloženy vzpomínky. A co se týká psoatu, mohou to být nejhlubší vzpomínky. Je tam uloženo i to prazákladní: pocity bezpečí, přežití, základní instinkty. Je to instinktivní sval. Když se na něj podíváme zepředu, je ve tvaru trojúhelníku a kopíruje i naše základní čakry. Tedy vespodu pocit bezpečí, první čakra, apod.
A když mluvíte o nejhlubších vzpomínkách, myslíte období prenatálu nebo ještě dál?
Může to být ještě dál. Na speciálních seminářích, tedy ne na tom základním tříhodinovém, se učíme jít po spirále dolů a tam nemusí být uloženy vzpomínky, ale i něco jiného. Tu cestu si každý provede individuálně. Nikdo neví předem, kam ho jeho tělo zavede, jaký pohyb bude chtít vyjádřit. Moje učitelka Liz Koch říká: „Tělo je proces.“ A forma je vytvořená naší osobní historií, naší kulturou, naší povahou. Jsme unikátní. Takže i to, co my si najdeme, bude naprosto unikátní – jak v pohybu, tak v prožitku, který přijde.
Spirála je základní tvar ve vesmíru. V těle je to DNA. Svým způsobem je to kruh, který není uzavřený. A kruh je energeticky nejúspornější křivka. Pohyb po spirále je nejpřirozenější pohyb v těle. Vlna, spirála, kruh. A jakou to má souvislost s psoatem? Psoas má tu zvláštnost, že je jako živý organismus. Tím, že je uložen nejhlouběji a v tekutinách, přistupujeme k němu jinak, než jak je zvykem k ostatním svalům. Ještě je na to brzo, ale časem změníme přístup, jak pracovat se svaly, nejen tedy protáhnout a zkrátit či posílit. Potřebujeme pochopit, jak funguje naše tělo. Všechno je vlna. Světlo, zvuk, záření… voda. Jsme hodně voda.
Potřebujeme pochopit, jak funguje naše tělo. Všechno je vlna.
A voda nese emoční informaci, která ovlivní, jak svaly zafungují ...
Ano. Tam těch faktorů je opravdu hodně.
Psoas je pojítko mezi Nebem a Zemí. Proto je tak důležitý pro práci s energií. Ovlivňuje např. meridián ledvin a tuto energii posílá dolů směrem k chodidlům. Tím, že je ve středu těla, propojuje horní a dolní půlku těla, takže práce s ním se neodehrává jen na úrovni okolo něj, ale je to komplexní vliv na celé tělo, s uzemňováním, chodidly, kostmi. Souvisí s kývačem hlavy (sternocleidomastoideus), který je vlastně zrcadlem psoatu. Má úplně stejný tvar, jen je menší a spojuje hlavu s trupem. Jsou to takové dva mosty v těle.
Ze své masérské praxe vím, že když je jeden sval z této dvojice bloknutý, je i druhý...
Přesně. Jsou hodně propojené a vzájemně se zrcadlí.
Co může tedy pomoci pro uvolnění tohoto velkého hlubokého svalu?
Používám dechové techniky, léčbu zvukem, cvičení, která mají blízko k bioenergetice, individuální pohyb, mikropohyb a hlavně vědomou pozornost, to je nenahraditelné. Plánuju i celodenní kurz a také desetidílný kurz „Cesta k fluidnímu tělu“, kde bude čas věnovat se klientovi s větší pozorností vzhledem k individuálnímu pohybovému prožitku. Není to o tom, že by lektor kontroloval, ale přistupuju k tomu podle čínského přísloví: „Mohu ukázat dveře, ale vejít musíš sám.“
Zaujal mě váš náhled na vnímání středu těla. Já ho skrze jógu cítím v tan tienu, v podbřišku.
Začínala jsem s tao, takže jsem svůj střed vnímala mezi druhou a třetí čakrou. Teď, když se zabývám psoatem, jdu pozorností až do toho svalu, tedy dovnitř, do svého středu. Osobně si myslím, že je to o pocitu každého z nás, kde ten střed vnímá. Důležité je, abychom ho vyživovali.(smích) A když je střed vyživený, je tam i síla.
Když je střed vyživený, je tam i síla.
Psoas je uložený v tekutinách. A protože náš organismus funguje ve vlnách, i pohyb psoatu je vlnivý. Jeho přirozenou vlastností je, že by měl být šťavnatý, vyživený, fluidní. Reaguje na naše strachy. Při strachu se jako první stáhne abdominální oblast (břišní – pozn. red.), takže psoas dost trpí. A je neustále - i nepatrně - traumatizován. Podle Liz Koch se „vysušuje“.
V moderní fyzioterapii se tento velký bederní sval protahuje. Jenomže když je něco vysušené, jaké asi to protažení má efekt? Proto při semináři, než vůbec dojdeme k nějakému protažení, jej zvlhčujeme, vyživujeme a poznáváme jej.
A jak poznáme, že už je sval vysušený?
Signálem jsou jakékoliv potíže v bederní oblasti. Pocit staženého svalu. Psoas působí na funkci ledvin, na celý urogenitální systém, na funkci bránice, na kyčle, takže i tyto dysfunkce.
Všimla jsem si při masážích, že se lidem v tom středu zabržďuje tok lymfy. Jako by narazila na hráz a pak tam bobtná.
Tady jsme zase u té vlny. Nefunguje to, co je přirozené. Měli bychom uvnitř proudit, vlnit. A to je to, o co nám v mých seminářích jde.
A co paralela „nechat věci plynout“?
Přesně. Jdeme s tokem života.
Takže to můžeme vztáhnout i na bolesti hlavy, když vezmeme v potaz kývač hlavy?
Ano. Mám zkušenosti ze svých lekcí, že se lidem zmírnila bolest hlavy, zmizela nespavost, menstruační bolesti. Hodně ke mně chodí ženy se ženskými problémy. U nás je toto téma teprve v plenkách, ale první studii o velkém bederním svalu napsala Liz Koch už před třiceti lety.
Mým snem je, aby se změnil přístup k pohybu u nás. Psoas je instinktivní, tak se při nebezpečí stahuje. A my zatím těžko rozeznáváme, který pohyb pro nás je bezpečný, nebo ne. Takže často tento sval protahujeme, ale on se v tom necítí bezpečně. A místo, abychom ho protahovali, tak se začne stahovat. Pak je toto pohybové cvičení kontraproduktivní.
A jak dokážete naučit lidi rozpoznat tento moment?
To je o vnitřní pozornosti a každý se to musí naučit sám.
Když zpomalíme, tak můžeme jít do středu a více vnímáme. Takže si tu cestu můžeme víc užít. A na moje semináře si jdou lidi vždycky odpočinout, zpomalí se. Pomalým pohybem udrží pozornost, energie se neztratí, ale vědomě přijme. Stejně jako při pomalém jídle. Tím, že vytváříme biologicky přirozený a energeticky nejúspornější pohyb, tím se úžasně regenerujeme a vyživíme se zevnitř.
Když zpomalíme, tak můžeme jít do středu a více vnímáme.
A jaká cílová skupina k vám na semináře chodí?
Je to různé. Ale začínají chodit hodně i odborníci: maséři, duly, fyzioterapeuti, cvičitelky jógy. Ale je to pro všechny. Kdo dnes nepotřebuje relaxovat své tělo a mysl? Kdo si nechce trochu zahrát a objevit v sobě spontánnost, instinkty, přirozenost pohybu?
Co říkáte technikám, jako je spontánní tanec?
Já si myslím, že to je super. Hra uvolňuje. A i práce s psoatem je hra, je to o objevování.
To, co nosíme na bedrech, s tím se naše duše rodí.
Zmiňujete na vašich stránkách, že vás oslovil příběh Angely Farmer. Kdo to je a čím je ten příběh inspirativní?
Tato žena je fascinující svou vnitřní silou. Prožila složité dětství, zažila znásilnění, podrobila se operacím v břiše, necítila konečky prstů. Našla se v józe, od které čekala, že jí pomůže. Ale nějak to pořád nepřicházelo, i když už měla za sebou kurz u slavného učitele jógy B.K.S. Iyengara. Pořád necítila, že je to ono. I když Iyengara uznávala, dokázala si nakonec najít svou osobitou cestu a odpoutat se od svého učitele. Potýkala se zprvu s nezájmem, a i přesto se nevzdala. Dnes je běžné, že si žák zvolí svou cestu, ale tehdy to bylo velmi nezvyklé, až měla pocit exkomunikace.
Dokonce díky ní můžeme dnes cvičit na jógamatce, kterou si prosadila na lekci i proti nesouhlasu Iyengara. (Viz https://sequenceyogabrand.com/modern-yoga-mat-history/ - pozn. red.)
Angela Farmer používá při lektorování tzv. techniku „Unteaching“. Zdánlivě to vypadá jako chaos, každý si prý na té hodině dělá, co chce. Ale je otázkou, jestli si dělá, co chce, nebo co potřebuje. Sama také učí to, že svaly se nehýbou pouze v přímkách, pouze se nestahují a nenatahují, ale že dochází k vlnění.
Můžeme se ještě vrátit k pojmu emoční přetaženost, který používáte?
Naše emoce jdou do svalů. A pokud jsme v traumatech a stresech, svaly se stahují. Četla jsem nedávno, že ochablé svaly nepotřebují posilovat. Jedná se o přetažený nervový systém a svaly jsou ochablé, protože jsou unavené.
I v klasické józe se začíná prvně relaxací, aby člověk vstupoval do cvičení uvolněný. Učím, jak se cítit v těle dobře. Vnímat drobné procesy, vnímat se jako živoucí jedinečný zázrak.
Může k vám tedy přijít ten, koho: bolí bedra, bolí klouby, chodidla, má problémy s dýcháním nebo bolesti hlavy... To máte široký záběr. (smích)
Ano. Cokoliv, co nás regeneruje, je vlastně pro každého, jde pak spíš o výběr vlastní cesty každého z nás. Psoas díky své pozici opravdu ovlivňuje moc - i hormonální systém. A může přijít i ten, kdo chce pracovat se sebou a poznat se.
Při uvolnění svalu se může leccos uvolnit navíc, např. kreativita. Z toho vychází i spontánní tanec, Feldenkraisova metoda, bioenergetika...
Mám klientky, které se věnují kraniosakrální terapii, ty mají k mému přístupu hodně blízko. Řeší tělo od hlavy ke kostrči, pracují se spirálou. Kraniosakrální terapie krásně chápe, jak to v těle funguje.
A co to přineslo vám?
Měla jsem pocit, že mi běžný pohyb nestačí a že se cítím vysušená (smích); že potřebuju něco, co mi dodá šťávu. A tohle to splnilo. A pro mne samotnou to beru jako terapii. Otevřela jsem si tvořivost v životě a sáhla jsem si na svoje stíny. V každém případě člověk se stává celistvým. Je to o spojení Nebe a Země.
:-)) ) Pořiďte si nástěnku snů, dělejte si poznámky – to je způsob, jak udržet vaši pozornost zaměřenou na cíl. Nastavením záměru obaleném emocemi se dají věci do pohybu. Lidé mají tendenci neustále přemýšlet. Andělé a Duchovní Průvodci se věnují pouze těm myšlenkám, které jsou podpořeny silnými emocemi. Silné emoce jsou spojené s vlnami energie, zatímco myšlenky mohou zůstat nepovšimnuté.
Vždy jsem si myslela, že chytrost spočívá ve vědomostech, úspěchu materiálním, duševním a v tom co si o tobě myslí nejbližší okolí a rodina.
